Hledání: Hledat  
20. dubna 2019 ..:: Blog ::.. Zaregistrovat se   Přihlásit se  
 
  Zápisník
Minimalizovat
 
VIII 30

Written by: Miroslav Zajic
30. 8. 2006

Ráno nepršelo. Dokonce byl stan suchý. Mokrá byla pouze podlážka zespodu. Zatímco jsem balil stan, Alena udělala čaj a rozložila a přeskládala mokré věci v autě. Před desátou jsme vyjeli do Habovky do penzionu. Penzion byla zrekonstruovaná sroubenka se společenskou místností a asi 6 pokoji. Náš pokoj byl až nahoře v podkroví se sociálkou o patro níž. Vypadalo to velmi dobře, tak jsme začali uvažovat o ubytování na více dní.

Když jsme se ubytovali a Alena začala rozkládat věci k sušení, chtěl jsem si nachystat kameru a nový pásek. Po vyndáni kamery z brašny jsem zjistil, že kamera neběží. Jako kdyby byla vybytá baterka. To ale bylo divné, protože baterku jsem den před tím nabyl a moc jsem ten den netočil. Tak jsem připojil kameru k externímu zdroji a hned bylo jasno, že je v nějaké poruše. Pravděpodobně v tom lijáku u partizánské nemocnice navlhla a teď vypovídá službu. Nechal jsem ji do večera otevřenou a schnout.

Oblékli jsme se a vyrazili na Zverovku. Před Zverovkou jsme zjistili, že můžeme jet směrem k Tatliakově chatě. Po pár set metrech jsme dojeli na parkoviště. Zaplatili jsme 100 Sk, koupili si chleba se sádlem a cibulí a vyrazili směrem k plesům. Cesta vedla přes Roháčské vodopády, které mě moc nezaujali. Na pohlednicích vypadaly nádherně, ale my viděli pouze úzký pruh vody, který padal přes kameny prudkým srázem. Pokračovali jsme dál lesem až k rozcestí, které bylo nad lesem a bylo tam několik stolků k odpočinku. Z tohoto místa byl krásný výhled jak do údolí, tak na okolní vrcholy. Také byla vidět cesta, kterou jsme museli absolvovat k prvnímu plesu. Klikatila se po protější stráni, asi dalších 200 m do výšky. Přibližně ještě hodina chůze. Byla to nejobtížnější část cesty, ale nejkrásnější. Po celou cestu jsme měli nádherný výhled a scenérie se díky různě se převalujícím oblakům stále měnila. Když jsme došli k Čtvrtému plesu (pro nás k prvnímu - šli jsme z druhé strany, než jsou plesa číslována), uvítala nás rodinka kachen, která se tam cachtala u břehu. Škoda, že začínalo znovu pršet, a že přes oblaka nebyla vidět skaliska nad plesem, ale presto bylo pleso nádherné. Ještě větší krása nás čekala při sestupu k třetímu a druhému plesu. Nejdříve bylo vidět pouze třetí pleso, ale jak jsme víc a víc sestupovali, byla obě plesa vidět současně. Stejně nádherný byl sestup k prvnímu, největšímu plesu. Tam začalo pršet nejvíce a celý sestup k Tatliakově chatě nepřestalo.

Třetí pleso

U Tatliakovy chaty je bufet, ve kterém jsme se zastavili na drobné občerstvení. Alena si dala kávu s palačinkou a já malou bramborovou placku. Mezitím se trochu vypršelo a my se vydali na poslední část cesty. Ta už byla nezáživná a připadala nám nekonečná, protože od Tatliakovy chaty vede asfaltka a už není nikam výhled. Cesta po asfaltce trvala téměř hodinu.

Vrátili jsme se do penzionu. Dali sušit promočené oblečení a osprchovali se. Pak jsme se rozhodli, že si skočíme někam na večeři. To se ale ukázalo prakticky nemožné. Našli jsme jednu hospodu, kde však nevařili. Pak jsme obešli několik penzionů, ale všude vařili pouze pro ubytované. Tak nám nezbylo nic jiného, než jet do Zuberce autem. Na začátku Zuberce byla restaurace, která z venku vypadala velmi velká a poměrně luxusní, ale uvnitř to nebyl žádný zázrak. Jako obvykle jsem si dal kapustnicu a pak halušky. Po večeři jsme se vrátili do penzionu, otevřeli jsme si láhev růžového vína a opět plánovali další den.

Tags:

Your name:
Title:
Comment:
Add Comment    Storno