Hledání: Hledat  
17. června 2019 ..:: Blog ::.. Zaregistrovat se   Přihlásit se  
 
  Zápisník
Minimalizovat
 
V 10

Written by: Miroslav Zajic
10. 5. 2007

Ryb jsme měli tolik, že přeprava zamražených filetů do Prahy byla ohrožena. Po předchozích úspěšných dnech jsme měli zamraženo tolik, že do dvou polyesterových přepravek se to nemohlo vejít. To byl i hlavní důvod, proč jsme se rozhodli jít dnešní den na vlkouše. Při vstávání mě ale překvapil Pavel slovy: „Už jsem na to přišel, jak dopravit ryby do Prahy. Dáme dva spacáky do sebe a do nich dáme filety, co se nám nevejdou do přepravek. Tím zvýšíme kapacitu tak, že můžeme v klidu chytat dál“. To vypadalo jako dobrý nápad. Hned když Marcel vstal, oznámili jsme mu tento skvělý nápad. Bylo vidět, že mu moc nedůvěřuje.

Přesto, že jsme vymysleli jak přepravit větší množství filetů, zůstali jsme u včerejšího nápadu a po snídani jsme vyrazili na vlkouše. Před tím ale musel Marcel zajít za Fredem a půjčit si jiný prut. Multiplikátor samotný nepůjčovali. Cena za půjčení byla srovnatelná s cenou v Praze. Den půjčení v Praze stojí 110 Kč, v Å jenom 100 NOK. Co se dalo dělat.

Podle knihy o chytání v Norsku jsme vyjeli k podmořskému útesu, kde se měnila hloubka asi ze 40m na 20m. Jako nástrahu jsme použily odřezky ryb asi 2 dny starý. Protože jsme nebyli vybaveni žádnou vhodnou zátěží, použili jsme jako zátěže pilkry. Tento způsob chytání jsem použil jenom já a Marcel. Pavel chytal klasickým pilkrováním.

Ani nevím jak dlouho jsme chytali. Třikrát jsme popojeli na jiné místo, ale nikde nic. Jenom jednou měl Marcel nějaký záběr, ale nic z toho nebylo. Já jsem nakonec uvázl a utrhl pilkr. Jeden z problémů, který jsem pociťoval byl, že loď nedriftovala, takže jsme byli stále na jednom místě. Po nějaké době jsme chytání na tomto místě ukončili a Marcel se chtěl vrátit do přístaviště a už dnes nechtěl chytat. My se s Pavlem rozhodli, že pojedeme sami.

Vyjeli jsme tedy na náš oblíbený bod. Bylo nádherně, slunečně, téměř bezvětří a bylo klidné moře. Chytali jsme ve stoje. A to i já, ačkoli jsem se jindy obvykle přemisťoval po lodi po čtyřech. Chytání jsme si užívali. Brali jsme pouze větší kusy. Menší jsme pouštěli. Pouze kusy, kterým jsme ublížili moc a jejich návrat by byla skoro jistá smrt, jsme nechali. Obvykle jsme si ale nechávali ryby o váze asi 4 kg. Opět se mi podařilo chytit tresku obecnou, tentokrát asi 5 kg. Zajímavé na ní bylo to, že se chytila na pilkr, ale asi se tak po chycení mlela, že se celá zamotala do návazce, takže Pavel mojí rybolovnou techniku nazval „chytání škrcením“. Něco na tom bylo. Návazec měla omotán kolem skřele tak, že nemohla dýchat.

Pak nastala chvilka napětí a mořské lodní honičky. Událo se to následovně: Na těchto atraktivních místech obvykle chytali asi dvě rybářské lodě do sítí. Tento den tam byla pouze jedna. Byly jsme poměrně daleko od ní, když jsme pozorovali jak začala spouštět sítě. Bod spuštění se lehce pozná, protože je vyznačí bójkami. Pak loď udělá kolečko podle velikosti sítí, uzavře sítě a začne je vytahovat. Tak to probíhalo i tentokrát. Velikost sítí byla asi větší, než jsme očekávali. Ani náhodou jsem nečekal, že bychom této rybářské lodi mohli překážet. Skutečnost byla jiná. Když jsme tuto skutečnost vyhodnotili jako rizikovou, protože se loď k nám poměrně velkou rychlostí řítila, Pavel nastartoval a už jsme ujížděli. Hlavní bylo rozhodnout kam. Nějak jsme nebyli schopni vyhodnotit, jak velké kolečko udělá. Proto jsme velkou rychlostí před ní uháněli až někam za bójky. Tam jsme ji chvíli pozorovali a když jsme si byli jisti, že jí nepřekážíme, začali jsme zase chytat. Na tomto místě jsme ale neměli štěstí. Nic pod námi nebylo.

Když se zdálo, že má rybářská loď již sítě vytaženy, chtěli jsme se vrátit na náš bod. Když jsme se k němu přiblížili, zjistili jsme, že na něm je tato rybářská loď a museli jsme kus stranou. Pořád jsme sledovali co se bude dít, až jsme usoudili, že moudřejší ustoupí. Když nás Fred první den seznamoval s navigací, ukázal nám kromě toho „našeho“ ještě jedno místo jako nejlepší. Rozhodli jsme se to zkusit tam.

Toto místo bylo sice dál od břehu ostrova, ale o něco blíž přístavišti. Když jsme tam přijeli, vypadalo to jako mrtvá zóna. Uspořádali jsme soutěž, kdo první vytáhne desátou rybu.

Po chvíli spouštění pilkrů najednou začal vykazovat echolot pod námi asi ve střední části vodního sloupce aktivitu. Začali jsme pilkry vytahovat, abychom je znovu spustili do této hloubky. Bohudík jsme pilkr ani jeden z nás nestihli vytáhnout, protože oběma nám při vytahování na ně zabrali tresky tmavé. A nebyly to žádné chudinky. Já jsem vytáhl asi sedmi kilovou a Pavel vytáhl tresku o váze 10,7 kg a délce 118 cm. K tomu ještě jednu menší. Soutěž o desátou rybu jsem sice vyhrál já, protože mi zabrala dřív, ale Pavel tímto úlovkem vyhrál soutěž o nejtěžší rybu celé výpravy.

Ten den jsme mohli chytání skončit. Bylo už dost hodin, nachytáno tak akorát a ještě nás čekalo filetování. Celkově jsme přivezli 12 ryb o hmotnosti asi 45 kg. Kromě jedné tresky obecné byly všechny ryby tresky tmavé.

Po návratu jsme se došli převléct, dali si jedno pivo a všichni 3 jsme vyrazili filetovat. K filetování už není co dodat, protože jsme již byli docela zruční a už nám to netrvalo tak dlouho jako předešlé dny. I kvalita výsledných filetů byla zase o něco lepší než předešlé dny a jak již bylo zavedeným zvykem, největší rybu si musel filetovat ten kdo ji chytil. Pavel se prokázal skvělou zručností a udělal z té své rekordní tresky nádherné filety. Celkově jsme udělali 31 balíčků filetů o váze 11,2 kg.

Ten den jsme měli ještě naplánovánu oslavu mých narozenin. V přestávce mezi první částí chytání a druhou jsme zašli do místního obchůdku a tam si udělali nákup na oslavu. Ten spočíval v koupení chleba, smetany a uzeného lososa. Chleba proto, že už nám došel. Smetany proto, abychom mohli udělat zapečené filety. A uzeného lososa proto, abychom si užili světa.

Filetování jsme opět zakončili asi kolem 22:00. Byl jsem z toho krásného dne unaven a na oslavu jsem už neměl příliš moc nálady. Ale na další den se oslava nemohla odkládat. To nás čekalo balení a hlavně bylo nutné být fit na cestu. Bouchli jsme si tedy Bohemku a pak ještě jednu. Marcel udělal skvělou zapečenou tresku obecnou chycenou uškrcením. Proložili jsme to uzeným lososem, očky, nakládanými houbami a kyselou zeleninou. Když došla Bohemka, tak jsme pokračovali vínem a trochu jsme řešili jakou rychlostí jet domu, aby nerozmrzli ryby ani v přepravkách, ani ve spacácích.

A plán na další den? Marcel už jet nechtěl, aby udělal nějaké fotky. My s Pavlem jsme si chtěli užít ještě poslední den chytáním a hlavně jsme chtěli zajet pro ještě větší rybu, než chytil Pavel dnes.

Tags:

Your name:
Title:
Comment:
Add Comment    Storno