Hledání: Hledat  
17. srpna 2019 ..:: Blog ::.. Zaregistrovat se   Přihlásit se  
 
  Zápisník
Minimalizovat
 
V 9

Written by: Miroslav Zajic
9. 5. 2007

Ráno bylo příjemně, mírný vítr a klid. Sice bylo nad ostrovy zataženo, ale nad mořem bylo téměř jasno. Jako předešlý den, vyrazili jsme k lodi přibližně v 9:30. Když jsme k ní přišli, Marcel si chtěl ještě před nástupem na loď připnout návazec s pilkrem. Při povolení brzdy multiplikátoru zjistil, že mu nefunguje západka a bubínek multiplikátoru se protáčí volně na obě strany. Nechtěl tedy jít lovit a vracel se do rorbu. Dohodli jsme se, že zajde za Fredem a pokusí se zeptat, jestli mu neporadí co s tím. My jsme s Pavlem tedy vyrazili sami směrem k úspěšnému bodu ze včerejška.

Když se Marcel vracel do rorbu, potkal Freda. Ten se hned ptal proč nejel na moře. Marcel se mu svěřil, že má problém. Když mu chtěl ukázat závadu multiplikátoru a pootočil kličkou, multiplikátor začal fungovat. Hned nám volal na mobil. V tu dobu jme museli být kousek za výjezdem z přístavu. Tam jsem ale ještě na klidné hladině vytáčel motor do vyšších otáček a něco jako zvonění mobilu nemohlo být slyšet. Bohužel tedy musel Marcel zůstat v rorbu.

My zatím pokračovali v cestě na loviště. Na rozdíl od předešlého dne jsme měli 3 přepravky. To bylo jednak dáno tím, že jsme v těchto přepravkách vyváželi zbytky ryb ze včerejška a pak bylo opravdu lepší mít na lodi víc přepravek, než skladovat na lodi chycené ryby jako den před tím, kdy nám ryby klouzali pod nohama.

Úspěšný bod ze včerejška opět nezklamal a přepravky se postupně zaplňovali. Při jednom přemisťování lodí jsem uslyšel nějakou nepříjemnou rezonanci. Tu způsobovala pravděpodobně sekyrka, ale než mi to došlo, myslel jsem, že je to Pavlův mobil. Tím jsme zjistili, že volal Marcel. Bohužel se nám nepodařilo s ním spojit. Vypadalo to, že Marcela provází smůla dál. Pavel mu tedy poslal SMS zprávu, ve které se ptal, jak na tom je. Když nám později zavolal, domluvili jsme se, že pro něj dojedeme a zase se vrátíme na místo lovu. To nebyla špatná varianta z hlediska filetování. Bylo jasné, že tentokrát přijedeme do přístaviště později než ostatní a díky tomu budeme mít víc prostoru u servisního centra, protože většina bude mít již filetování dokončeno.

Když jsme jeli pro Marcela, potkali jsme při vjezdu do přístaviště velkou výletní jachtu. Všiml jsem si ji jak jela kolem pobřeží ostrova, když jsme vyjížděli chytat. Vezla asi turisty, kteří si jeli prohlédnout Lofoty a jejich městečka. Setkání před přístavištěm nebylo pro mě ničím potěšujícím. Neznalý pravidel námořního provozu jsem nevěděl, jestli mám jet vpravo nebo vlevo a navíc jsem netušil, kam jachta pojede. Proto jsem hodně zpomalil a čekal co se bude dít. Když bylo jasné, že se již mineme, vyrazil jsem do přístaviště. Tam ale na mě čekalo další překvapení. Od vedlejšího přístaviště vyjížděl kutr. Tentokrát jsem to ale vyhodnotil, že jsem tam dřív a nemusím se bát srážky.

Po zakotvení jsme zaběhli do rorbu udělat krátký relax a vyzvednout Marcela. Za krátko jsme už byli opět na lodi a jeli na oblíbené místo. Tam jsme ani nečekali, kdy nám ukáže echolot ryby pod námi a už jsme nahazovali. K Marcelově smůle opět přestal fungovat jeho multiplikátor. Zkoušel chytat tedy s takto porouchaným multiplikátorem, což mělo tu nevýhodu, že po celou dobu zápasu s rybami musel držet kličku multiplikátoru v ruce. To bylo obzvláště náročné v okamžiku, kdy měl na háčku větší rybu, nebo dokonce více ryb. Přesto se mu podařilo několik slušných ryb vytáhnout.

Často se nám stávalo, že jsme všichni chytili současně ryby. V takové okamžiky obvykle docházelo k situaci, kdy se nám šňůry a návazce vzájemně zamotali. To bylo obvykle dost nepříjemné, protože rozmotání šňůr se zavěšenými rybami byl tak trochu nadlidský kousek. Tak se nám tento den stalo, že k zamotání došlo v okamžiku, kdy jsem měl na návazci 7kg těžkou a 94 cm dlouhou tresku obecnou. Naštěstí se ji podařilo vytáhnout a následně i ostatní současně chycené ryby.

V chytání jsme pokračovali tak dlouho, než jsme měli plné všechny 3 přepravky. Pak jsme obrátili loď směrem k přístavišti a vyrazili k našemu přechodnému bydlišti. Neměli jsme sice tak velký úlovek, jako předešlý den, ale pořád toho bylo dost. Celkem jsme měli 33 ryb (31 treska tmavá, 1 treska obecná, 1 treska jednoskvrná) o váze asi 100 kg. Průměrná délka tresky tmavé byla 67 cm a váha 3,3 kg.

Opět nás čekalo několik hodin filetování. Tentokrát byl již žufánek prázdný a tak technologický postup musel být nepatrně změněn. Hlavně jsme se zdokonalovali v samotném vedení řezu. Marcel zavzpomínal jak nám to loni ukazoval nějaký Nor a postup nám vysvětlil. Opravdu se kvalita filetů výrazně zlepšila. I balíčky jsme dělali úhlednější a rovnoměrnější. Celkem jsme udělali 82 balíčků filetů o váze 26,6 kg.

Tresku jednoskvrnou jsme si vzali k večeři. Tentokrát jsem použil ostřejší maďarské koření. Pavel opět udělal bramborovou kaši. Dali jsme si k tomu bílé víno a když jsme dojedli, padl před spaním návrh, jít druhý den dopoledne na vlkouše. Trochu jsem ještě prostudoval možný způsob lovu a šli jsme spát.

Tags:

Your name:
Title:
Comment:
Add Comment    Storno