Hledání: Hledat  
23. února 2019 ..:: Blog ::.. Zaregistrovat se   Přihlásit se  
 
  Zápisník
Minimalizovat
 
V 8

Written by: Miroslav Zajic
8. 5. 2007

Při probuzení se zdálo, že je opět větrné počasí, ale v přístavišti byla voda skoro jako sklo. Pavel zjistil, že vítr fouká z druhé strany a tak nejsou vlny hnané do přístaviště. Po snídani vyrazil Pavel k molu, aby se podíval na stav moře. Vrátil se s nadšením, že ačkoli je poryvový vítr, moře je poměrně klidné. Rychle jsme sbalili nádobíčko a už jsme se hnali k lodi.

Pavel prosazoval, abychom vzali 3 přepravky na ryby. To mi připadalo trochu dost, Marcelovi taky. Vzali jsme tedy jenom jednu.

Odjížděli jsme asi v 9:30. V tu dobu vyjížděli i ostatní lodě. Pavel chtěl jet na bod 5 nebo 7 (nepodařilo se mi zjistit kde je), o kterých slyšel od úspěšných rybářů z předešlého dne. Všechny lodě ale směřovaly k bodu 5. Nelíbilo se mi být na jednom místě s ostatními a tak jsem nejdřív jel na bod 27. Tam ale echolot nevykazoval žádné ryby, tak jsem to stočil k bodu 5. Ten j hodně vzdálen od přístaviště, až u nejjižnějšího konce Lofot a tak cesta k němu trvá asi půl hodiny. Nejdříve jsem směřoval přesně na bod s označením WPT005. Tam ale byly dva velké kutry chytající do sítí, tak jsem jel na vedlejší. Západně od něj. Sice se zdálo, že tam nic není, ale když zapípali v echolotu první ryby, vypnul jsem motor a začali jsme pilkrovat. Pavel hned při prvním spuštění pilkru chytil současně 2 slušné tresky tmavé. Já jsem při prvním spuštění, ještě při odvíjení šňůry ucítil ránu. Zastavil jsem odvíjení a zasekl. Vytáhl jsem pěknou asi 7 kg těžkou tresku tmavou. Za malou chvilku jsme měli v lodi 7 tresek a rozhodně to nebyli žádní prďolové. Pavel měl ale pravdu, přepravka se rychle zaplňovala a bylo jasné, že nebude stačit. Navíc Pavel při jednom zasekávání to trochu přehnal a zr sedátka sklouzl do přepravky za sebou a zaplnil ji dokonale.

Pak ale nastal klid. Popojeli jsme tedy na označený bod WPT005, kde už rybářské lodě skončili. Tam ale byl klid. Sice tam pípal echolot a ukazoval ryby pod námi, ale záběry byli minimální. Po chvíli jsem ucítil silný tah. Začal jsem navíjet. Šlo to ztuha. Prut ohnutý k prasknutí. Trvalo to dlouho. Když se začalo pod hladinou objevovat něco hnědého neforemného, Marcel vytušil, že jsem chytil ďasa a prohlásil, že toho do lodi nevytahuje. I já jsem si také myslel, že je to ďas. Bohužel se jednalo o kus zamotané rybářské sítě a v něm pěkný velký krab.

Rozhodli jsme se, že pojedeme na jiné blízké body. Když jsem křížil označenou cestu, kde jsme driftovali při předešlém zastavení, zapípali opět ryby. Rozhodnutí bylo jasné. Zastavit a chytat. Situace se opakovala. Vytahovali jsme jednu rybu za druhou. Takto jsme pokračovali v chytání až do odpoledne. Když už se ryby nevešly do přepravky a nebylo je kam dávat, navrhl jsem posunout přepravku směrem k přídi lodi. Tím vznikl na zádi lodě prostor, ohraničený sedačkami zádí a přepravkou, pro ukládání dalších ryb bez nebezpečí jejich klouzání po lodi. I tento prostor se nám podařilo úplně zaplnit. Lov jsme zakončili v okamžiku, kdy jsme s Marcelem chytili současně každý dvě asi pětikilové tresky tmavé, které nám zamotali šňůry a my měli hodně práce šňůry rozmotat a ryby vytáhnout. Loď byla plná ryb, museli jsme se vrátit.

Nakonec jsme do přístaviště přivezli 37 ryb  (35 treska tmavá, 1 treska jednoskvrná, 1treska obecná) o přibližné celkové hmotnosti 120 kg. Z toho byla největší treska tmavá o váze 10 kg a délce 123 cm. Tato největší ryba byla chycena současně s dalšími dvěma treskami tmavými. Jednou přibližně pětikilovou a druhou menší asi tříkilovou.

Tak jako při odjezdu, kdy jsme všichni vyjížděli téměř současně, tak i návrat byl společný. Proto hned po příjezdu jsme museli rychle zabrat filetovací stoly u servisního centra. To trochu omezilo naše fotografování s rybami, případně natočení videa.

Všechny lodě přivezli obrovské množství ryb. Jedna loď přijela s ulovenou treskou obecnou o váze asi 18 kg.

Filetování nám trvalo přibližně 6 hodin. Asi bychom to zvládli rychleji, ale čas byl ovlivněn dvěmi skutečnostmi. První byla ta, že se Pavel učil filetovat a současně se snažil fotit a točit dění kolem sebe. Druhou skutečností byla nová technologie čištění a uložení filetů. Technologie spočívala v proprání části filetů, jejich vhození do kýble, aby se odmáčeli. Pak nastal okamžik, kdy jsme si všichni 3 museli dát panáka Žufánku. Poté se vyndali filety z kýble, nechali jsme je okapat a trochu osušit a pak jsme je vložili do pytlíku. Tento postup byl sice báječný z hlediska zábavy, ale nepatřil k nejrychlejším a navíc jak se snižovala hladina Žufánku v lahvi a zvyšovala se jeho hladina v naší krvi, balení filetů byla více ledabylá a neforemná.

Když jsme dobalili filety, přišlo jejich přepočítání a převážení a uložení do mrazícího boxu. Balíčků filetů bylo celkem 74 ks o celkové váze 33,3 kg.

Filety z tresky obecné a nevydařené filety jsme vzali sebou do rorbu, abychom z nich udělali večeři.

Vyčerpávající den a láhev Žufánku udělala své a únava se projevila tak, že po večeři jsme šli spát.


37 ryb  (35 treska tmavá, 1 treska jednoskvrná, 1treska obecná), odhadnutá celková hmotnost 120 kg, největší ryba 10 kg/123 cm,  zamraženo 33,3 kg filetů (74 balíčků)

 

Tags:

Your name:
Title:
Comment:
Add Comment    Storno