Hledání: Hledat  
23. února 2019 ..:: Blog ::.. Zaregistrovat se   Přihlásit se  
 
  Zápisník
Minimalizovat
 
V 4

Written by: Miroslav Zajic
4. 5. 2007

Den odjezdu byl tady a s ním poslední předcestovní křeče. Ačkoli jsem měl vše sbaleno, musel jsem ráno stihnout holiče, provést nějaké administrativní úkony v práci, dojet do banky, přidělat na střechu rakev naložit všechny potřebnosti a osobní věci a vyrazit pro Pavla. V podstatě nic moc, ale vždy se najde nějaký zádrhel. Bylo tomu i tentokrát, takže jsem pro Pavla vyrazil po 12:00 a k němu dorazil ve 12:45.

Pokračovali jsme pro Marcela do práce. Tam jsme podle plánu měli být ve 13:00 a díky mému zpoždění jsme tam byly ve 13:10. Takže docela dobrý, téměř nulové zpoždění. Přeložili jsme Marcelovi věci z jeho auta do mého, trochu poskládali a vyrazili pro řízky. Kromě Marcelova spacáku jsme nic nezapomněli. To ale Marcel zjistil až v Německu.

Prahu jsme opouštěli přibližně ve 14:00.

K cestě není co psát. Snad jen, že jako obvykle byla dlouhá a nudná. Musím kladně ohodnotit, že jsme byli tentokrát 3 řidiči. Přeci jenom je to méně vyčerpávající.

Cestu jsem zvolil přes Švédsko. Nejen, že mi to navrhla moje navigace, ale navrhovaly to i internetové plánovače tras. Nejdříve jsem moc nedůvěřoval, že bude rychlejší než Norskem, ale opak je pravdou. Je jak rychlejší, tak pohodlnější. Téměř po celé trase je povolená rychlost 110 km/h. Silnice se neklikatí, jsou v podstatě rovné. Jedinou vadou na kráse této trasy je, že na rozdíl od Norské cesty není téměř co z krajiny kolem obdivovat, protože se jede převážně lesem a nic víc není vidět.

Ale zase jsme viděli řadu zvířat, na které jsme cestou Norskem nenarazili. Kromě sobů, kteří jako obvykle obsadili silnici, jsme viděli dva losy (nádherná zvířata), několik lišek a sněžných zajíců.

V neděli, za ranního rozbřesku (někdy po 3:00) jsme dorazili do Skutviku, kde jsme museli počkat do 12:10 na trajekt, který nás měl přepravit do Svolværu na Lofotech. Všichni tři jsme v autě usnuli. Mě probudilo ranní slunko asi v 7:00, které nám pražilo na přední sklo. Vylezl jsem z auta a vyrazil na prohlídku vesnice. Bylo nádherně. Jasno. Lehký vánek a klidná hladina moře. Škoda, že jsme většinu dne museli strávit čekáním na trajekt a pak poslední fází cesty po Lofotech.

Trajektem jsme se přepravili na Lofoty a začala poslední fáze cesty. Jako obvykle jsem byl Lofotama nadšen. Už jsem byl na nich potřetí a opět jsem obdivoval jejich krásu. Byl jsem rád, že nemusím řídit.

Konečně jsme dorazili do Å. Jako obvykle byla recepce zavřená, ale než jsme stihli zavolat Sigurdovi na mobil, už jsem ho viděl, jak vychází ze svého domu a míří k nám. Ačkoli jsme měli zamluveno rorbu Bjørn, nabídl nám rorbu Vidar, které je stejné jako Bjørn, ale je z okna výhled na přístaviště. Nabídku jsme samozřejmě přijali. Docela jsem se divil sám sobě, proč mě to nenapadlo při objednávání.

Loď objednanou mailem, na který jsem nedostal odpověď, jsme měli připravenu a ráno po 8:00 jsme ji měli převzít od Freda

Ubytovali jsme se, ťukli si žufánkem na úspěch cesty, vybalili a nachystali rybářské náčiní, dali si něco k večeři a šli spát.

Tags:

Your name:
Title:
Comment:
Add Comment    Storno