Hledání: Hledat  
20. dubna 2019 ..:: Blog ::.. Zaregistrovat se   Přihlásit se  
 
  Zápisník
Minimalizovat
 
IV 26

Written by: Miroslav Zajic
26. 4. 2006

7:00 Vstávám a hned při pohledu z okna je mi jasné, že si dnes asi moc nezachytáme. Zataženo, vítr větší než v pondělí a vlny taky. Navíc drobně prší.
9:00  Marcela probudil můj rozhovor s panem Kočím z CocaColy a zaslechl, jak si stěžuji na počasí. Udělali jsme obhlídku terénu, zjistili, že jedni Němci vyrazili, ale usoudili jsme, že počkáme. Asi v 10:30 jsme zjistili, že odjeli všichni, tak jsme se rychle sbalili a vyrazili také na moře. Marcel si vzal dva kinedrily a jelo se. Od rána se počasí uklidnilo, foukal menší vítr a vlny byly asi jako když jsme včera končili. Proto jsem točil motor na menší otáčky. Dojeli jsme na místo, kde pod námi bylo nějaké hejno, tak jsme zastavili a hned jsme vytáhli dvě menší tresky tmavé. Po chvíli Marcel vytahuje tresku obecnou, ale je malá a tak ji pouštíme. Dál už to chytání nebylo nic moc. Pár malých tresek tmavých a jedna jednoskvrnná. Po nějaké době začíná být Marcelovi blbě, a tak jsme se rozhodli vrátit. Vyrazil jsem směrem ke břehu, ale při jízdě se začalo dělat Marcelovi lépe, a tak zahlásil, že pokud narazím na nějaké místo, kde jsou ryby, tak mohu zastavit. Tak jo, stejně jsem jel do přístaviště drobnou oklikou přes nejbližší bod. Najednou hejno ryb. Zastavuji a začínáme spouštět pilkery. Ale nějak nám to nejde, jako by tam nic nebylo. Ještě jednou popojedu na další bod. Zjevně je Marcelovi lépe, když se jede. Zase nahazujeme, zase nic. Najednou vidím, že se Vítkovi neuvěřitelně ohýbá špička prutu. Snaží se navíjet šňůru, ale ta se spíš odvíjí. Asi něco "malého" zabralo. Začínám mít obavy, aby se neopakovali některé předchozí situace, kdy už máme rybu u hladiny a ona nám zamává ploutví a zmizí v hlubině. Vítek bojuje jak o život. Po chvíli boje se objevuje pod hladinou něco jako kus ztroskotané lodi. Pokud je to ryba, tak mě nepřipadá ani moc velká, ale když už je u hladiny zjišťuji, že je to  opravdu ryba a že není vůbec malá. Podle všech rybářských pravidel má asi 180 cm. Lodě nejsou vybaveny gafem, tak začínám přemýšlet, jak ji dostaneme do lodě. Vítek ji navedl k boku lodi. Chytám návazec a druhou rukou se ji snažím chytit skřele. Jsem z toho nervózní. Nedaří se mi. Naštěstí Vítek odložil prut a nebezpečně se naklání nad hladinu. Daří se mu rybu zachytit za skřele a vytahuje ji do lodě. Tak to je teda bomba. Po několika "čudlách" máme kapitální tresku obecnou. Marcelovi je trochu dost blbě, proto jedeme ke břehu. Sousedi "skopčáci" (tuto přezdívku jsem jim přisoudil, abych je odlišil od druhé skupiny Němců) nás těsně před molem předjeli a jsou v přístavišti nepatrně dřív. Proto se snažím zakotvit co nejelegantněji. Nedaří se mi to jako včera, ale nakonec docela dobrý. Nenaboural jsem je. Marcelovi se cestou udělalo docela dobře a tak hned "skopčákům" ukazuje kapitální úlovek. Sklízíme obdiv, ale jak to u "skopčáků" bývá, tak se vytahují, že oni už takové chytli čtyři. Marcel jde do obchodu, zda by pro něj nebyl nějaký silnější prášek, protože kinedril dochází. Je úspěšný. Pro jistotu si bere dva a jedeme znovu. Vlny se výrazně zvětšili. V okamžiku, kdy Vítek prohlásil „Když jsou vlny větší než já, tak se začínám bát“ padá rozhodnutí, že nahodíme, zkusíme štěstěnu a vrátíme se. Opět nějaká malá treska, opět ji pouštíme a pak už nic. Nějak máme dneska smůlu (až na tu kapitální tresku). Vracíme se. Zjišťujeme, že se vrací všichni. Narážíme na hejna u dna, tak zastavujeme a ještě párkrát nahazujeme. Takový nápad dostali všichni. Takže na malém prostoru je asi 5 lodí. Nic se ale neurodilo a tak hurá domů. Jak zjistili "skopčáci", že jsme přijeli, hned jeden přiběhl a zase začal šmejdit kolem naší kapitální tresky. Kolik váží, kolik měří a pod. Anglicky neumí ani "yes" a tak domluva neexistuje. Marcel přinesl foťák a dokumentuje. Pak už konečně dáváme tresku na váhu. 12 kg je pěkných, ale pro "skopčáka" je to málo. On totiž chytil tresku 20 kg. Prostě je nejlepší. Ale pro dnešek jsme lepší my, vlastně Vítek.
20:00 Navštívil nás Sigurd. Pohostili jsme ho vínem, pokecali o všem možném a pochlubili jsme se úlovkem. Říkal, že nejlepší je přijet sem v polovině května. Ještě nejsou lidi a je už lepší počasí. Na závěr jsme mu dali láhev hruškovice. Po jeho odchodu jsme s Marcelem pokračovali v degustaci vína.
 
 
 

Tags:

Your name:
Title:
Comment:
Add Comment    Storno